Onou skupinou Britů bojujících s Policií, drancujících a zapalujících obchody a auta a přepadávajících spoluobčany, je mládež. Zdá se, že bez rozdílu barev pleti, i když dle videí lze mít za to, že tmaví možná převládají?
Spojujícím kritériem ničící a drancující agresivní mladé britské lůzy je prý neutěšená a beznadějná sociální situace. Nejsou peníze na studium, protože je drahé a není ani práce. Tak se jako zábava i řešení hmotného přilepšení jeví sdružování do gangů a ničení, kradení a drancování.
Nechci zasahovat do problémů, které si musí vyřešit Britové a jejich vláda sami. Nedá mi však, abych se nezamyslel nad tím, nehrozí-li něco obdobného také u nás?
U nás se také některé skupiny občanů radikalizují, vláda také neustále, kromě všeho ostatního, zdražuje i školy a místo řešení nezaměstnanosti vytvářením pracovních míst, jsou připravovány nucené veřejné práce pro ty, kteří budou bez práce déle než dva měsíce. To asi povede také spíš k nárůstu radikalizmu, než k harmonickému porozumění s vládou?
Připravuje se k tomu také snižování početního stavu Policie. Prezident a někteří představitelé státu a vlády radikalizují společnost stále častějším medializováním členění občanů na „správné“ a „nesprávné“. Nikoliv podle příkladné poctivosti, či opovrženíhodné nepoctivosti, nýbrž podle velmi diskutabilních ideologických kritérií.
„Správní“ a tedy „pravičáci“ jsou ti, kteří podporují prezidenta Klause a Nečasovu vládu. Podle Hradem zavedené frazeologie ale všichni ostatní, včetně Václava Havla a třeba i homosexuálů i když první polistopadový prezident sám homosexuálem není, jsou „marxisté“, či „levičáci“ a tudíž občané „špatní“.
Přitom podle odborných průzkumů má Nečasova vláda podporu pouhých 20% veřejnosti. Při této míře „podpory“ objektivně nelze hovořit o nějaké „naší vládě“, či o „vládě lidu“.
Reálná situace je u nás taková, že na jedné straně stojíme „my“ – občané a na druhé, protější straně, jsou „oni“ – vláda, která má být naše, ale 80% občanů ji za vlastní nepřijímá. Je to chyba občanů, nebo vlády a nezastírejme si – i prezidenta, který jí aktivně spoluvytváří a podporuje?
Neustávajícím „utahováním opasků“, které podle „kreativních“ úvah “chemika Kalouska“ – ministra financí, Nečasův kabinet občanům neustále necitlivě „ordinuje“ a průhledné falešnosti /x/ proklamovaného boje proti korupci, vláda svou popularitu těžko zvýší.
Jsme tedy před něčím takovým, co se právě odehrává v ulicích britských měst, u nás imunní?
Má odpověď je – nemůžeme si tím být jistí. Naopak – stále větší arogance vůči některým skupinám občanů – stávkujícím, homosexuálům, nespokojeným lékařům, policistům, vojákům, hasičům, dopravákům a řadě jiných, zřejmá z Hradu a ze Strakovy akademie, zákonitě zvyšuje radikalizaci určité částí veřejnosti a nikoliv opak.
Pokud jde o mne, začal bych novými volbami a dosazením vlády, která má podporu víc než 20% obyvatel. Rozhodně bych s tím spojoval také výměnu prezidenta.
Raději bych na Hradě měl někoho, kdo neagituje proti „marxistům“, či „levičákům“, kteří jimi nejsou, proti homosexuálům, kteří se v neškodném zviditelňování chtějí vyrovnat standardům civilizovaného zámoří, neživí z našich daní jako svého poradce a kancléře jedince tak kontroverzního jako je Petr Hájek a v neposlední řadě, kdo nemá žádná tajemství ohledně osobních příjmů.
Nezdražoval bych také knihy a učebnice a nesnižoval počet policistů a hasičů. Nejsem ale chemik a přiznávám, že nerozumím státním financím jako ministr Kalousek, který prosazuje jiné priority než já.
Patřit v ČR k „vyvoleným“ – tedy k bezpracně a beztrestně zbohatlým, jako „levičácký“ expremiér Gross a řada jiných politiků a vládních představitelů, napříč všemi politickými stranami, aspoň bych poctivé živořící občany „utahující si opasky“ neprovokoval.
Míním tím, že bych alespoň „nemlaskal příliš nahlas“, jako „pravicový“ exministr dopravy Řebíček, který za „své“, po vzoru ruských zbohatlických multimilionářů, koupil finančně se potápějící pražskou fotbalovou Slávii a nechává se za to ukazovat na odiv v našich médiích.
x) prezident – „otec privatizace při zhasnutí“ v létech 1992 – 1994 a ministr Kalousek, činný ve všech nepoctivých vládách od roku 1993, dosud nikdy nezveřejnili svá majetková přiznání. O jaký „boj proti korupci“ tedy vládě jde?