Praha, 15.8.2011: Premiér Nečas veřejně uvádí, že „pozice šéfa NKÚ Dohnala je po rozhodnutí soudu neobhajitelná“.
Ostrý boj Dohnala s poslanci, kteří jej kvůli plýtvání a zneužití funkce postavili před kárný senát /Nejvyšší soud ho zrušil kvůli promlčení/ a podali na něj i trestní oznámení, trvá již dva roky. Obě strany se navzájem zažalovaly, Dohnal dokonce zažaloval celou Poslaneckou sněmovnu.
Poslanci si chtěli posvítit na hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu. Šéf NKÚ Dohnal jim ale odmítl vydat dokumenty, protože prý poslanci byli podjatí.
Podle žalobce, František Dohnal spáchal trestný čin, když neumožnil, aby Kontrolní výbor sněmovny zkontroloval hospodaření jeho instituce.
Dohnal ale už dříve uvedl, že se prověrce ze strany poslanců bránil, protože by narušila nezávislost úřadu. Ten by pak nebyl dostatečně chráněn proti politickým vlivům.
Šéf Nejvyššího kontrolního úřadu dostal osmiměsíční trest vězení podmíněně odložený na zkušební dobu 18 měsíců. Rozsudek je nepravomocný, Dohnal se proti němu hned odvolal.
Dohnalův devítiletý mandát v čele NKÚ vyprší v roce 2014.
Zdroj /klikni/: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-52582160-necas-pozice-sefa-nku-dohnala-je-po-rozhodnuti-soudu-neobhajitelna
Komentář
Nejsem politolog, ani právník, proto připouštím, že se třeba mýlím, ale pokud vím, tak v civilizovaných státech pro veřejné činitele platí tzv. „presumpce viny“.
Chápu to tak, že v případě střetu se zákonem, někdo zastávající veřejnou funkci honorovanou z peněz daňových poplatníků, neprodleně odstoupí. Co s ním pak bude dál, se uvidí. Bude záležet na tom, jak dopadne předmětný soudní spor.
V případě soudní satisfakce, se odstoupivší veřejný činitel do funkce vrátí. V případě soudní prohry pochopitelně nikoliv. Je to tak demokratické, civilizované a správné. Na placenou veřejnou funkci není ústavní nárok. Proto apriorně odstoupivší veřejný představitel není krácen v občanských právech a zabrání se tak veřejné ostudě a časové tísni, která by mohla být na překážku řádnému projednávání sporu.
Odpadnou trapné mediální komedie, které se u nás již přes dva roky odehrávají právě s Dohnalem.
Pro úplnější principiální vysvětlení o co jde, ještě zdůrazňuji. Protože na veřejnou funkci není žádný ústavní nárok, aplikace „presumpce viny“ vůči veřejným činitelům nepředstavuje žádné porušení jejich občanských práv a svobod.
Protože ale dosud nejsme plně civilizovaný demokratický stát, může se u nás odehrávat to, co se děje okolo nejvyššího šéfa NKÚ.
Ze stejných důvodů se u nás odehrávají i další kuriozity, které v civilizovaných státech ani nemohou nastat. Jako např. „boj proti korupci“ vyhlašovaný těmi, kteří netransparentně v politických a státních funkcích zbohatli a nikdy nezveřejnili majetková přiznání svá a svých příbuzných a osob jinak blízkých.
Zveřejňování osobního majetkového přiznání veřejných činitelů je přitom v civilizovaných státech standardně praktikováno jako základní protikorupční instrument. U nás nejen, že tomu tak není, nýbrž se tomu naši veřejní činitelé, prohlašující sama sebe za „bojovníky s korupcí“, usilovně brání.
Někteří čeští státníci zamítají zveřejňování svých majetkových přiznání zavádějícím plkáním o „státní suverenitě“ a znevažováním západoevropských státních standardů.
Takové účelové klamání veřejnosti je špatné, nedemokratické a „nepravičácké“. Ve svých důsledcích neprospívá skutečnému odhalování účastníků korupce a skrytých mechanizmů používaných pro nemravné osobní obohacování nejvyšších státních činitelů, které je u nás, bohužel, rozšířeno srovnatelně s některými rozvojovými státy v Africe.