Před intenzivními ataky vedenými v rozporu s mými občanskými právy a dobrými mravy, patrně z důvodů psychického rázu na straně společensky nevyzrálého blogera, nejsem redakcí chráněn, což chápu, respektuji a nevadí mi, protože zpravidla dokážu svá nezpochybnitelná práva obhajovat bez cizí pomoci.
Rád bych však věděl v čem jako autor chybuji, že některé mé články nemohou být uveřejněny na úvodní straně blogu? Už jsem se domníval, že jsem důvod pochopil a že vše bude v pořádku, když přestanu kritizovat jednoho velmi významného tuzemského státníka.
Avšak můj první dnešní článek s názvem „Víra nevěřícího“, kterým jsem se zamyslel nad tím, proč věřím msgre Halíkovi i když jsem nevěřící, neobsahuje adresnou kritiku nějakého našeho konkrétního státního činitele a samozřejmě ani žádnou vulgaritu – ta je zde naopak bez omezování, dokonce nadměrně, uplatňována v diskuzích u mých článků právě vůči mně.
Přesto zjišťuji i dnes, že jsem ve zmíněném posledním článku opět pochybil, protože je z hlavních stránek opět „fuč“.
Nechci se zde veřejně dotazovat redakce PROČ? Tím bych patrně porušil kodex blogera, ale myslím, že kodex ani „dobré mravy“ nebrání tomu, abych kolegům z toho sdělil své obecné poučení, které zní
„Člověk se stále musí učit!“ /x/
x) výlučně takto prosím chápat toto malé zamyšlení, nikoliv jako nějakou, byť nejskrytější kritiku! Děkuji.