ČTK, 11. 8. 2011: Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odpověděl na dopis Václava Klause z 9.8.2011, kterým ho žádal o ujištění, že proces s Julií Tymošenkovou není politicky motivovaný. Janukovyč uvedl, že se nebude vměšovat do činnosti ukrajinských soudů a že proces s expremiérkou je nestranný. Oznámila to agentura RIA Novosti s odvoláním na tiskovou službu českého prezidenta. Klause.
Podle agentury AFP Janukovyč odmítl výzvy k tomu, aby zasáhl ve prospěch Tymošenkové. „Ukrajinský soudní systém je nezávislý a nestranný… jakékoli politické a jiné vměšování do činnosti soudů považuji za nepřípustné,“ uvedl Janukovyč v komuniké, které vydal jeho prezidentský úřad.
Tymošenková je souzena kvůli údajnému zneužití pravomocí v souvislosti se smlouvou o dodávkách ruského zemního plynu na Ukrajinu v roce 2009. Tymošenková všechna obvinění odmítá a tvrdí, že proces je politickou konstrukcí a mstou jejích nepřátel v čele s Janukovyčem.
Komentář
1. Klaus – strážce demokracie na mezinárodní úrovni?
Přesto, že Klausovi snad lze objektivně přiznat, že kromě nedemokratických a necivilizovaných soudních excesů v oblasti majetkového práva, v ČR nedochází k trestním soudním excesům politickým, jeho pokus o sebezviditelnění jako „strážce světové demokracie“ mi připadá poněkud nepřístojný a komický.
Klausovo osobní renomé mimo hranice ČR se zdaleka ani nepřibližuje tomu, které ve světě dosáhl jeho předchůdce v prezidentské funkci. Ať se to někomu líbí, či ne, je objektivní skutečností, že Klausovo mezinárodní renomé hluboce podkračuje renomé Václava Havla z řady pádných důvodů.
Mezi všemi lze vyjmenovat Klausovu ustrašenost před kariérním postihem za vlády komunistů, dále nekorektní excesy v roli prezidenta demokratického státu vůči představitelům nejen EU, nýbrž i USA a některých dalších neoddiskutovatelných bašt světové demokracie, jakož i excesy mimořádně trapné vysloveně osobní, jako kleptomanské představení v Chile a konflikt s ochrankou v Austrálii, která vůči němu vystupovala naprosto seriozně a profesionálně, jak je v civilizovaném demokratickém státě pokládáno za normální a správné.
O tom, že při zastávání funkce státního prezidenta cestuje po světě kvůli výdělkům jako soukromá osoba, navíc problematickými přednáškami v oboru kterému dostatečně odborně nerozumí, raději ani nemluvě.
2. Klaus – neobratný státník?
Je zřejmé, že si Klaus na mezinárodní scéně opět „naběhl“. Janukovyč jeho neobratný smeč s plnou parádou správně a očekávatelně vrátil. Co ale náš nejvyšší státní představitel na svou impertinenci mohl od hlavy jiného státu čekat?
Zde objektivně náš nejvyšší představitel ukázal určitou státnickou neobratnost. Dále raději „no comment“.
3. Klaus – pragmatik sledující osobní praktické zájmy?
Pro Klause v nejlepším případě účinkování v úřadu prezidenta ČR skončí v březnu 2013. Byl hlavním organizátorem a realizátorem státní privatizace uskutečněné „úspěšně“ v létech 1992 – 1994 nešťastným systémem „při zhasnutí“, který právě osobně prosadil.
Klausův systém privatizace skutečně zajistil osobní úspěch Viktoru Koženému a jiným privatizačním nepoctivcům. Viktor Kožený, kterého v mediální kampani v rámci kuponové privatizace náš současný prezident osobně angažovaně mediálně podporoval a propagoval, si z majetku zaniklé ČSSR beztrestně vytuneloval za 34 miliard v „českých“, které si přesunul na Bahamy a o které ochudil náš stát.
Je pochopitelné, že představa případného demokratického nestranného soudního projednávání role Václava Klause v privatizaci státního majetku a osobního zbohatnutí jeho a členů jeho rodiny po roce 1992, které veřejnosti trvale utajuje /nikdy nezveřejnil žádná svá majetková přiznání ani rodinných příslušníků a paměti o své roli v „ekonomické transformaci“/ nepřipadá našemu současnému nejvyššímu státnímu představiteli a ústavnímu činiteli nijak lákavá.
S ohledem na naznačené skutečnosti ohledně „transformace socialistické ekonomiky na tržní“a náhlého úspěšného osobního zbohatnutí členů rodiny Klausových, není nic nepochopitelného na tom, že Václav Klaus nestojí o to, aby soud s Tymošenkovou vytvořil precedent pro naše orgány činné v trestním řízení, po březnu 2013.
Rezumé
Otázkou je, zda jsou Klausovy naznačené možné osobní pragmatické zájmy správné z celospolečenského hlediska? O tom nechť je následující diskuze.
Uvítám rozumné a seriozně vyjádřené názory představitelů obou táborů – kritických realistů i entuziastických obdivovatelů našeho prezidenta. Díky!