Praha, 18. 8. 2011: Personálního ředitele na ministerstvu školství Ladislava Bátory, nar. 1953, x) /viz snímek/, který svým výrokem na adresu vicepremiéra Karla Schwarzenberga /1937/ vyprovokoval vládní roztržku, se zastal také syn prezidenta Václava Klause.
Václav Klaus, junior, nar. 1967 /na snímku v seznamu článků/, který je ředitelem soukromého gymnázia PORG, prohlásil: „Řekl bych, že vůbec nejde o pana Bátoru. Je to takový souboj soupeřů s mým otcem, který ve své snaze se zastat někoho, komu se děje křivda, tak vědí, kam ho dostanou. A pan Bátora je takový starší nesympatický pán a média ho samozřejmě rozcupují na kousky.“
Václav Klaus jun., mimo jiné poradce ministra školství Josefa Dobeše, který Bátoru odmítá odvolat, si ještě přisadil: „Podívejte se, vedoucí akreditační komise paní Vladimíra Dvořáková je bývalá zanícená soudružka, vyučující marxismu-leninismu, je to přitom mnohem význačnější funkce a nikomu to nevadí.“
Na známou politoložku Dvořákovou, která v minulosti kritizovala prezidenta a jeho okolí kvůli podpoře Bátory – někdejšího kandidáta radikální pravicové Národní strany, už dříve zaútočil i prezidentův tajemník Ladislav Jakl. I ten jí vytknul členství v KSČ.
„Já jsem na vysoké škole poprvé přednášela v roce 1993, takže pokud pan Klaus mladší říká, že jsem vyučovala marxismus-leninismus, netuším, o kom mluví. Víc k tomu nemám co dodat,“ řekla Dvořáková médiím
To, že byla před revolucí v KSČ, jmenovaná už dříve připustila – prý do ní vstoupila, aby ji mohla měnit zevnitř, uvedla v časopisu Týden. /Poznámka autora článku – toto známé „klišé“ používané řadou bývalých komunistů ale nyní neřešme. Není v dnešní aktuální záležitosti důležité./
Vladimíra Dvořáková je šéfkou vládní akreditační komise, která dohlíží na kvalitu vysokých škol v Česku, od roku 2006. Jmenovaná je spojena především s kontrolou poměrů na Právnické fakultě v Plzni, která prokázala, že někteří zdejší studenti zvládli právnická studia za rekordně krátkou dobu nebo své práce opsali.
Zdroj /klikni/: http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-52612130-klaus-ml-se-zastal-batory-kdyz-nevadi-exkomunistka-dvorakova-tak-proc-on
Komentář
Na prvoplánový pohled je hezké, když se syn zastává názorů svého tatínka. Jenže pohled v prvém plánu jako jediný rozhodně není validní k dostatečnému pochopení toho, v jakém etickém marasmu se náš stát nachází.
Současný nejvyšší státní představitel se svými blízkými, žalostné úrovni veřejných mravů, nepřehlédnutelně panujících v českém státu, bohužel vydatně přispívá.
Ředitel odboru ministerstva školství pan Ladislav Bátora /1952/ x) se projevil jako agresivní hulvát, když na svém facebooku napsal o Karlu Schwarzenbergovi „Chudáček starej. To se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj“ /citace/.
Je žalostné, že státního úředníka používajícího takové výroky, navíc vůči významnému členu vlády státu který ho živí, se zastává nejvyšší státní představitel – prezident Václav Klaus.
Chyba jistě není ve Václavu Klausovi seniorovi – ten jedná pouze tak, na co stačí, ale v tom, že občan jeho osobnostní úrovně zastává funkci, na kterou zcela zjevně „lidsky nemá“.
Jakého máme prezidenta je chybou Mirka Topolánka a jeho někdejších stranických podřízených a spolu s nimi ještě dvou „stranických přeběhlíků“, díky kterým Klaus vyhrál o dva hlasy svou druhou kandidaturu do nejvyšší státní funkce, v roce 2008.
Dle Ústavy má nynější prezident Hrad opustit až v březnu 2013. Klaus tedy bude náš stát „reprezentovat“ doma i v zahraničí a prodlužovat hospodářský a mravní úpadek našeho státu ještě cca 18 měsíců.
O prezidentových osobních mravních kvalitách, mj. svědčí to, jak se Mirkovi Topolánkovi za své druhé zvolení na Hrad následně „odvděčil“. Ale to zde neřešme – držme se aktuálního tématu.
Z hlediska logiky, práva a prostého „selského rozumu“, argumentace Klausova nejstaršího syna o tom, že někdo zcela jiný, než hulvát Bátora, je údajně ještě horší, není relevantní k projednávané záležitosti, kterou je nepřijatelné veřejné vystupování ministerského úředníka. Argumentace prezidentova nejstaršího syna nedává rozumný smysl.
Klausův syn navíc uvádí o jím irelevantně napadené Vladimíře Dvořákové, nar. 1957, xx) /na snímku/ nepravdu o tom, že prý vyučovala marxismus-leninismus. Napadená nepravdivé veřejné tvrzení prezidentova syna sama vyvrátila připomenutím skutečnosti, že na VŠ přednáší až od roku 1993, kdy se „marxák“ samozřejmě již nevyučoval.
Prezidentův nejstarší syn nepřátelsky argumentuje proti paní Dvořákové dále také tím, že byla v Husákově KSČ, což napadená připouští jako skutečnost.
Nad posledním zmíněným argumentem, použitým prezidentovým synem proti politoložce Dvořákové se však „zdravý rozum příčí“ při vědomí prokazatelné známé skutečnosti, že vlastní matka Václava Klause mladšího a prezidentova manželka, první dáma českého státu, paní Lívie Klausová /1943/, byla členkou Husákovy KSČ rovněž.
Je tedy otázkou, zda syn Husákovské komunistky, který členství v téže straně, ve které byla soudružka jenž jeho samého přivedla na svět, pokládá u jiné občanky ČR za morální provinění, vychází z nějaké, nám zatím ještě neznámé, další „hradní teorie“ o „pravicových“ a tedy „správných členech“ husákovské KSČ a o „levicových“ a tedy „nesprávných členech“ zmíněné někdejší státostrany?
Po překvapivých prezidentových, s prominutím „pochybných teoriích“ o údajném „levičáctví“, či „pravičáctví“ občanů podle jejich názoru na globální oteplování a dalších fantasmagoriích produkovaných prezidentovým poradcem a vicekancléřem Petrem Hájkem, např. o „neškodlivosti kouření“, o údajné „nesprávnosti“ Darwinovy teorie o vývoji člověka a jiných podobných „mouder“ autoritativně hlásaných z Hradu, by to již žádného občana, znalého současných poměrů v českém státě, nemohlo udivit.
Stále více se ukazuje, jakou národní tragédií je, že v čele našeho hospodářsky a mravně stále více upadajícího polistopadového státu stojí občan, který v roce 1992, kdy se „lámal chleba“ a to jak „transformací socialistické ekonomiky na tržní“, tak ustavením samostatného „Česko-moravsko-slezského státu“ po rozpadu Československa, bohužel prosadil vizi transformace ekonomiky „při zhasnutí“ a při „neznalosti špinavých peněz“ pod heslem „Potřebujeme více Viktorů Kožených a žádné nové Tomáše Bati!“.
Máme tedy na všech postech ve vedení našeho státu a na státních úřadech korupčníky a hulváty, vytvářející přirozeně právě takové „hodnoty“, na které sami osobnostně stačí – tedy pozitivní hodnoty žádné.
Naši polistopadoví politici a státní představitelé neúnavně uplatňují své osobní schopnosti spočívající v nemravném sebeobohacování, vzájemném napadání a arogancí k druhým.
Po Listopadu 1989 u nás nevidíme jediného počestně zbohatlého úspěšného spoluobčana vyznačujícího se příkladnou osobní morálkou, skromností, pracovitostí a dalšími úctyhodnými vlastnostmi, kterými se vyznačoval někdejší světově úspěšný poctivý podnikatel Tomáš Baťa.
Vzorem morálky a osobního úspěchu polistopadové ČR jsou veřejní činitelé utajující osobní příjmy, zbohatlí na úkor státu, či spoluobčanů a nikoliv poctivou služnou veřejnosti.
Přitom je statisticky zcela jisté, že tak jako „Baťů“ bylo u nás za I. Republiky mnohem víc než jediný uvedený proslulý rodák z valašského Zlína, tak i mnozí schopní, poctiví a slušní občané mezi námi v současnosti také existují.
Je však propastný rozdíl mezi občanskými ideály, které z Hradu hlásal a perzonifikoval T. G. Masaryk, oproti „moudrostem“, které hlásá a perzonifikuje prezident Václav Klaus.
Tentokrát, pro smutné zpestření a oživení necivilizované české veřejné scény, náš nejvyšší státní představitel pokleslá „moudra“ veřejnosti představil prostřednictvím svého nejstaršího potomka.
x) http://www.denikpolitika.cz/politik/ladislav-batora/zivotopis
xx) http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADra_Dvo%C5%99%C3%A1kov%C3%A1