V úvodu zdůrazňuji, že píšu o tom, co mne napadalo o lidském společenství obecně, nikoliv o účastnících netových diskuzí, nýbrž o lidech, které jsem ve svém nevirtuálním životě za desítky prožitých let potkával, včetně některých, které jsem míjel, když jsem včera kráčel po ulicích rodné Prahy, zatímco zde u mého vyřazeného článku možná ještě doznívala zuřivá diskuze paranoidní korespondencí se žádostí redakci o mé umlčení. Ráno jsem četl v mailu varovnou zprávu, že možná budu po právu umlčen vyloučením z blogu.
Dnešním článkem o tom, na co jsem myslel včera při chůzi po Praze, snad kodex neporušuji? Aspoň doufám. Doufat snad mohu.“Doufám, že mohu doufat“ a osměluji se předložit svou úvahu, nikoliv o věcech, či o fyzice, nebo o technice, nýbrž o lidech /Bože, to bude zase mela!/. Ale snad i to pořád ještě mohu, když to není o nikom z blogu?
Uvažuji o tom, že normální lidé komunikují – neuzavírají se do sebe a druhé neumlčují. Produkty svého myšlení neutajují před druhými. Snaží se porozumět názorům druhých. Někdy s druhými souhlasí a obohacují se cizími názory, někdy ale s druhými nesouhlasí.
Normální lidé, pokud s druhým nesouhlasí, nevnímají ho jako nepřítele a buď mu důvod svého nesouhlasu slušně vysvětlí, anebo o něm pomlčí a myslí si své. Pokud jde o mne, praktikuji oboje.
Všichni lidé ale nejsou psychicky normální, Jsou různé stupně odchylek od normálnosti, různé projevy těchto odchylek – od agresivity až po deprese a fóbie ze styku s druhými a různé stupně intenzity nenormálních projevů.
Internet, jako virtuální prostor, zahrnuje některé účastníky, pro které je charakteristické paranoidní /x/ uvažování a vystupování, obdobně jako se psychicky narušení jedinci vyskytují v prostoru nevirtuálním.
S individui vysloveně defektního intelektu se ve virtuálním prostoru patrně nesetkáváme – jeho zvládnutí vyžaduje aspoň průměrný intelekt, avšak s paranoiky, či hlupáky, jistě ano.
Prostá úvaha i praktická zkušenost učí, že elementární obranou před paranoiky, je neumlčování druhých, nevytváření podmínek pro něčí izolaci /vzpomeňme letošní drama v Norsku spáchané do sebe uzavřeným inteligentním psychopatem – paranoikem/.
Dá se pochopit, že právě někteří paranoici o umlčování druhých usilují. Je však dobré nepodporovat je v tom, nýbrž podporovat svobodu vyjadřování, možnost diskutování a neomezené výměny názorů.
Umlčování druhých, z jakéhokoli důvodu, je nejen nedemokratické, ale i krátkozraké a hloupé. Nekontrolovaný paranoik se může společnosti i vymstít. Jako se letos stalo v Norsku.
x) paranoia – psychická porucha vyznačující se bludy vztahovačnosti, podezíravosti, nebo žárlivosti, při plném zachování intelektu /Slovník cizích slov, vydal Dialog, Litvínov, 2002/